Japonci a Korejci se ve střední Evropě musí cítit asi jako my někde ve filipínském pralese obklopeni exotickými dřevinami. Typické je pro ně každou hloupost natáčet na kameru nebo fotografovat. Možná vám neuniklo, že při přechodu po dřevěné Jelení lávce nad Parkánem v Českém Krumlově, kdy se nad nimi otevře noblesní scenérie zámeckých arkád, vše nejprve zachytí do digitální podoby a teprve pak se kochají tou krásou. Podobně se chovají i v restauraci, kdy ve vyhlášené hospodě U Fleků číšník postaví na stůl vychlazenou dvanáctku a českou klasiku vepřo knedlo zelo. Nejprve si pokrm nasnímají a pak zjišťují, jak se vlastně do něj správně zakousnout.

Němci a Švýcaři nedokážou pochopit náš smysl pro humor. Česká nátura je tímto tradičním zvykem pověstná po celé Evropě, humor zkrátka vládne u nás takřka v každé situaci, a to včetně toho černého. Našinec se dovede zasmát vtipné situaci dokonce i na pohřbu a někteří nacisté o nás prohlásili, že jsme usměvavé bestie. Stačí si vybavit například Českou sodu, jak cloumala národem ve své době, a právě Němci sehráli často v jednotlivých scénkách hlavní roli.

Češi se ve své zemi i v zahraničí rozhodně nešetří ohledně stolování a zmiňované knedlo vepřo zelo dovedou přebít smaženými vepřovými nebo kuřecími řízky a obří mísou vlašského, hermelínového či bramborového salátu. Ať je ekonomická krize nebo recese, čeští muži si málokdy utáhnou opasky. Kaloricky vydatný pokrm na talíři běžného českého strávníka by dokázal zasytit patnáct osob v centrální Africe, které strádají hlady. Proto je také naše země stále v popředí světového žebříčku rakoviny tlustého střeva – minimum zeleniny a přirozené vlákniny a maximum masa a živočišného tuku. Díky tomu také zbytečně vydáváme miliardové prostředky z pokladen zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení na preventivní prohlídky a následnou léčbu onkologických pacientů.